Ozvěny AniFestu: Současná evropská animace
V prostoru NoD proběhlo v úterý 28.3.2006 poslední „zúčtování“ s ozvěnami loňského AniFestu. V závěrečném bloku animovaných filmů se nám představila současná evropská animovaná tvorba. Hojnou účast měly snímky francouzských animátorů, jednak proto, že je animace v této zemi podporována granty, ale i proto, že mají silný systém škol. A že je stále co objevovat, nacházet a odkrývat, to je jasné nejen v animované, ale i v celkové kinematografii.
Příběh o opoře/ Une Histoire Vertebrale
Režie: Clapin Jérémy, Výtvarník: Jérémy Clapin
2004, Francie, 9 min 3 sec, 2D a 3D počítačem
Proč některým lidem brání jejich odlišnost žít takový život, jaký by si přáli? Přece ti, jimž jejich "anomálie" ztrpčuje žití, nemají o nic menší právo na lásku a spokojenost jako ti druzí. Jenže, když se někdo stále dívá jen na špičky svých bot, jeho snem na dlouho zůstává sousoší z plakátu.
Příběh o zásadní odlišnosti, která se vytrácí, pokud najdeme k sobě ten "správný" protějšek. Osamělý muž s bizardní tělesnou vadou sní o "té pravé" a ta je blíž, než by kdo doufal.
Střídmá, do hnědých tónů laděná animace potvrzuje svým příběhem (nejméně) trojí pravdu. Prvně tu o minci, jenž má dvě strany a druhou o protikladech, které se přitahují a tu třetí, nejprostší - o naději, která umírá poslední. Úspornost na úkor citlivosti a s jistotou odzbrojující pointy.
Sluha/ Butler
Režie: Rosenlund Erik
2005, Švédsko, 9 min 30 sec, kresba na papír, 2D počítačem
Žijí si dobře, vášeňse vytratila a právě proto to nejintimnější pro ně zařizuje sluha. Spí spolu v jedné posteli, ale každý na té opačné straně. Blízko a přesto dost daleko. A celá tahle mezera je vyplňována někým, kdo jim v konečném důsledku poskytne to, co ten druhý by mohl také. Jenže vše má své hranice.
Příběh manželů, kteří se odcizili a přestože jejich sluha působí jako náhražka na obou stranách, stejně silně zapůsobí jistým (žádoucím) omylem i jako stmelovač. Pak ovšem jeho funkce postrádá smysl.
Prostě a přesto detailně provedená animace ironizující a podtrhující charakter postav, převádí jednoduše a zřetelně myšlenkové pochody do gest a mimiky postav, obzvláště dobré je pozvedávání obočí sluhy, a příběh tak dostává šmrnc, ale zároveň jistou naléhavost, se kterou se "herecké trio" postupně prosazuje ve svém vyjádření pohnutek a přání. Někdo musí z kola ven, duální spokojenost zaručena a polechtání vašeho vlastního vztahování se také neuniknete!
